How I met our Miki

Je 28. listopadu a Míša dneska slaví narozeniny. Myslím, že to se jako důvod k napsání dalšího článku hodí - co a jak se vlastně stalo?

Na konci minulého školního roku jsem na FB narazila na stránku. Díky slovu "au pair" mě to hned začalo zajímat (nebo to byl příběh o tom, jak se slečna z České Republiky seznámila s americkým vojákem?) a po nějaké chvíli jsem si všimla, že v popisu stránky je odkaz na blog... O tom, že jsem ho přečetla téměř jedním dechem se nemusím ani zmiňovat (nejsem sama).
Začala jsem si články kopírovat, abych měla všechny užitečné informace na jednom místě. To, jaká to byla práce vám je určitě jasné.
Po návratu z Ameriky Miki letěla do Anglie, ale poté zkusila své štěstí na pohovoru u jedné letecké společnosti a žije teď svůj sen. Konec její "au pair kariéry" mě motivoval k dokončení dokumentu s jejími příspěvky a finální podobě. Vše jsem nechala svázat do jedné knihy a poprosila holky ze skupiny, jestli by se nepřidaly s nějakým vzkazem. Nakonec nás bylo kolem 30 a tímto všem ještě jednou děkuji! Děkuji Míše, že si udělala čas. Děkuji, že jsem si touhle cestou našla kamarádky se stejným snem (ano, já vím, včera byl Thanksgiving day)...

Jela jsem Studentem do Plzně, Míša si mě vyzvedla na zastávce a šly jsme do Plazy. Knížku jsem předala, tekly slzičky, Miki mi podepsala mou verzi, daly jsme si zmrzku, zastavily se v pár obchodech a já jela plná dojmů zase zpět do Prahy. Jsem ráda, že jsem to dotáhla až do konce. A doufám, že se knížka nerozpadne úplně.

Happy birthday Mikejla & hopefully see you soon in the USA!

Hope you had a wonderful day

xoxo

Ps.: publikováno ve 23:59, uloženo v 0:00, tak snad se to ještě počítá.